Já bych vážnou hudbu přejmenoval na veselou. V této souvislosti jsem si vybavil citát z filmu „Anděl na horách“ s Jaroslavem Marvanem v hlavní roli, kdy se Josef Kemr vyptává s prosbou hlavního hrdiny na údajnou partnerku jeho syna a na otázku, zda „jde o vážnou známost“, se mu dostane jednoznačné a stručné odpovědi: „Ne, veselou!“ Vážná hudba má přinášet do našich srdcí radost a to bylo také cílem mistrů, hudebních skladatelů, kteří už nejsou mezi námi, ale jejich díla přečkala staletí a stala se nesmrtelnými.

V současné době je na této planetě provozováno mnoho hudebních stylů, ale žádný se nevyrovná tomu mistrovství, jenž nás oslovuje v průřezu té zvláštní doby, co byla na hony vzdálená technickému pokroku i průmyslové revoluci, ovšem přinášela více duchovního porozumění. A právě duchovnost, smysl pro toleranci a empatii, kosmický řád a základní pozitivní lidské vlastnosti, jsou tím, co mě (a jistě nejen mě) na vážné hudbě fascinuje. Je to stejně zvláštní, hudební díla byla komponována v naprosto odlišném prostředí a přesto jim můžeme naslouchat i dnes a porozumět jejich obsahu.

Kdybych mohl někomu z vás doporučit poslech tohoto hudebního žánru, pak by to bylo v souvislosti s živými koncerty vážné hudby v Praze, ve Španělské synagoze. Můžete hudební koncert spojit s prohlídkou našeho hlavního města, s jeho historickými pamětihodnostmi a přírodními krásami, ostatně Praha je v tomto směru nesmírně atraktivní. Nejste-li rodilými Pražany a Prahu znáte jen z doslechu, doporučuji se tam vypravit nejen na koncert, ale i na pěší procházky po významných místech, jako je Petřín, Prokopské údolí, Divoká Šárka, Královská obora Stromovka, ZOO a botanická zahrada v Tróji a pak samozřejmě i Pražský hrad, Staroměstské náměstí, Václavské náměstí, Vyšehrad, Žižkov, Vinohrady a mnoho dalších míst v členitém terénu na obou březích Vltavy.